"Správná filosofická metoda by vlastně byla tato: neříkat nic kromě toho, co říci lze."
(Wittgenstein, Tractatus logico-philosophicus § 6.53)
Náplň bádání a studia
Výuka a bádání v oblasti analytické filosofie v první řadě respektuje její postavení jednoho z hlavních myšlenkových proudů západní filosofie, který zároveň dominuje současné angloamerické scéně, a usiluje o zprostředkování a rozvíjení nejnovějších trendů a diskusí v dané oblasti. Zároveň se snaží zohlednit původ analytické metody ve Fregově, Russellově a Wittgensteinově myšlence filosofie jakožto kritice jazyka a skrze toto téma rekonstruovat její vazby jak k filosofii tradiční, tak k současné filosofii kontinentální a také k filosofii pragmatismu.
Skrze problém jazyka jsou analytická filosofie a její výuka úzce vázány na výuku logiky jak v její čistě formální, tak lingvistické a obecně filosofické podobě, a také další disciplíny, mezi nimiž jsou v analytickém duchu pěstovány zejména filosofie jazyka, filosofie mysli, filosofie logiky, dějiny moderní i tradiční logiky, filosofie matematiky, filosofie vědy, politická filosofie a filosofie náboženství.
K otázkám, s nimiž se student setká, patří v první řadě samotný vztah jazyka, mysli a světa, dále otázky logické stavby a struktury jazyka, jeho normativní síly a funkce, otázky jazyka vědy, umění a náboženství, jejich vývoje a paradigmatických změn. Studovány jsou i problémy jazyka přirozeného, filosofické rozdíly mluvené a psané řeči a otázky selhání a limit jazyka v rozlišných antinomických situacích, jak jsou zachyceny v tradici počínající antinomiemi Zenónovymi přes Kantovy antinomie čistého rozumu po moderní paradoxy sémantické.
Zájemce o bližší studium analytických metod bude konfrontován s faktem, že se postupem času stalo označení analytická filosofie souhrnem pro velmi odlišné koncepce jazyka a světa, od realistické, která vidí logiku jako formu inteligibilní, (Bohem či nějak předem) dané struktury světa, kterou člověk rozumem odhaluje, a tak získává základ pro determinaci svého svobodného jednání, po transcendentální, v níž jazyk hraje roli konstitutivních presupozic lidského vnímání světa, jež je garantem, nikoli objektem logické platnosti, což člověka činí svobodným v rozhodování, který logický systém či jazykovou hru je vhodné (soudné) zvolit relativně k dané problémové situaci. Přihláška k analytické tradici bude tedy znamenat spíše obecnou důvěru v explicitně vedený argument a studium jeho struktury jako prostředek a cíl filosofické práce, nežli konkrétní filosofický postoj či důraz na postavení jazyka v lidském životě, který je obsažen i v jiných tradicích.
Zájemce o studium si může určitou základní představu o analytické filosofii v té podobě, v jaké se na ÚFaRU pěstuje, udělat z následujících českých knih:
primární literatura
- L. Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus, Oikumené, Praha 1993
- G. Frege: Základy aritmetiky: logicko-matematické skúmanie pojmu čísla, Veda, Bratislava 2001
- B. Russell: Logika, jazyk, věda (výbor prací), Svoboda, Praha 1967
- L. Wittgenstein: O jistotě, Academia, Praha 2011
sekundární literatura
- J. Peregrin: Kapitoly z analytické filosofie, Filosofia, Praha 2005
- V. Kolman: Logika Gottloba Frega, Filosofia, Praha 2002
- J. Peregrin, V. Svoboda: Od jazyka k logice, Academia, Praha 2009
- T. Marvan: Otázka významu: cesty analytické filosofie jazyka, Togga, Praha 2010
- P. Kolář: Argumenty filosofické logiky, Filosofia, Praha 1996
pro náročnější
- V. Kolman: Filosofie čísla. Základy aritmetiky a logiky v zrcadle analytické filosofie, Filosofia, Praha 2008
- J. Peregrin (ed.): Obrat k jazyku: druhé kolo, Filosofia, Praha 1998
Vyučující
V rámci analytického zaměření působí na ÚFaRu Vojtěch Kolman, jenž se kromě klasické analytické filosofie, logiky a filosofie matematiky věnuje v současnosti především filosofii pragmatismu. Jan Palkoska a James Hill kombinují analytické metody s výukou a bádání v oblasti dějin novověké filosofie a analytické metafyziky, resp. filosofie mysli. Lukáš Novák se vedle středověké filosofie zabývá analytickou metafyzikou a tradiční logikou. V kurzech věnovaných politické filosofii se analytickým autorům věnuje také Jakub Jirsa. V rámci fakulty se tzv. analytickou estetikou zabývá Tomáš Kulka z katedry estetiky.
Na výuce a vedení prací se podílejí také přední odborníci z Filosofického ústavu, mezi nimi také náš nejvýznamnější analytický filosof Jaroslav Peregrin, jenž se zabývá otázkami současné analytické filosofie a filosofické logiky. K dalším patří Petr Dvořák, který spojuje bádání v oblasti dějin středověké filosofie a středověké logiky s filosofií jazyka a (analytickou) filosofií náboženství, filosof matematiky a vědy Ladislav Kvasz a Tomáš Marvan, jenž se věnuje zejména filosofii jazyka a mysli, často ve spojení s dějinami novověké filosofie.
Z doktorandů, kteří se podílejí na výzkumu a výuce, se Vít Punčochář zabývá filosofickými otázkami logiky a sémantiky, Martin Vraný a Jakub Mihálik filosofií mysli, Jindřich Černý filosofií vědy a Michal Ivan filosofií přirozeného jazyka.
Výzkumné projekty a jejich výstupy
- Poznání a normativita (Vnitřní výzkumný záměr FF UK 2012-2016, řešitel V. Kolman)
- Pojem vědomí: jeho jednota a rozmanitost (GAČR, 2012-2015, řešitel J. Hill, spoluřešitel T. Hříbek, účastníci M. Vraný, J. Mihálik, J. Hvorecký),
- Apriorní, syntetické a analytické od středověku po současnou filosofii (GAČR, 2011-1015, řešitel P. Dvořák, spoluřešitel V. Kolman),
- Logické základy sémantiky (GAČR, 2009-2012, hlavní řešitel V. Kolman, spoluřešitel J. Peregrin)
Semináře
ve spolupráci s FLÚ AVČR probíhá na FF UK dlouhodobě pravidelný Logicko-filosofický seminář, v němž domácí i zahraniční přednášející prezentují a diskutují témata široce související s logikou, sémantikou a analytickou filosofií