Studium moderní evropské filosofie vychází jednak z fenomenologického dědictví Husserlova projektu filosofie jako radikálního obratu ke zkušenosti, jednak z existenciálního a hermeneutického dědictví Heideggerovy fundamentální ontologie; na kritiku velkých metafyzických systémů pak navazuje post-strukturalistické myšlení M. Foucaulta, G. Deleuze či J. Derridy.
Svými kořeny tkví toto myšlení ve filosofii 2. pol. 19. stol., kdy se po rozpadu idealismu rozvíjí – často mimo universitní půdu – filosofie existence, filosofie života a filosofie dějin (S. Kierkegaard, F. Nietzsche, W. Dilthey)
Fenomenologie
Významným filosofickým směrem, jemuž je věnována pozornost jak ve výuce, tak v bádání, je fenomenologie. V prvé řadě jde o kurzy, v nichž je rozvíjena Husserlova myšlenka o filosofickém návratu „k věcem samým“, spočívající v systematickém objasňování toho, co se nám jeví, tak, jak se to „samo dává“ ve vědomí zakoušejícího. Toto Husserlovo východisko je dále konfrontováno s Heideggerovým pojetím fenomenologie, která vychází ze základního faktu, že bytí sebe sama i toho, s čím se setkáváme, vždy nějak rozumíme. Filosofie je výkladem tohoto implicitního rozumění, v němž se bytí ukazuje jako časové. Obě tato pojetí fenomenologie se střetávají také v myšlení Jana Patočky, jehož dílo je stále podnětné jak pro filosofii dějin, jejichž pravý význam spočívá dle Patočky v neustálé problematizaci každého předem daného smyslu, tak pro řešení husserlovské otázky „přirozeného světa“ ve vztahu k objektivnímu světu vědy. Mezi další témata, s nimiž se student na přednáškách věnovaných fenomenologii setká, patří otázka povahy vědomí a jeho intencionality, stejně jako problematika subjektivity a jejího vztahu k intersubjektivitě, sebe-vědomí a tělesnosti.
Filosofie existence a hermeneutika
Heideggerova radikální reformulace otázky po smyslu bytí otevírá zároveň prostor pro svébytnou analýzu lidské existence jako konečné. Za pomoci interpretace textů M. Heideggera, J.-P. Sartra a M. Merleau-Pontyho aj. jsou na přednáškách a v seminářích rozebírány problémy individuálního převzetí zodpovědnosti za podobu, kterou své existenci dáváme. Existence se odhaluje zároveň jako svobodná i situovaná.
Důraz na konečnost, která se netýká jen trvání lidské existence v čase, ale též samotného dosahu našeho myšlení, vede zároveň ke zpochybnění Descartova a Husserlova pokusu o radikálně nový počátek ve filosofii na základě požadavku absolutní bezpředsudečnosti či danosti vědomí. Hermeneutika M. Heideggera, H.-G. Gadamera či P. Ricoeura zdůrazňuje právě nutnost vycházet při každém filosofickém bádání a interpretaci textu či historického faktu z jistého předporozumění, jež sice můžeme v průběhu zkoumání revidovat, nikoli však beze zbytku odstranit či suspendovat. Přednášky z filosofické hermeneutiky proto zahrnují jak problematizaci naivního pojetí jazyka, v němž je pravda vymezena jako shoda výpovědi se skutečností, tak i analýzy naší historicko-kulturní situovanosti, v nichž hermeneutika vynáší na světlo opomíjené předpoklady vědeckého výkladu člověka a světa.
Post-strukturalismus
Podle J.-F. Lyotarda se myšlenková situace 2. poloviny 20. stoleté vyznačuje radikální nedůvěrou ve „velká vyprávění“, jimiž se filosofie po způsobu mýtů snažila odůvodnit místo člověka ve světě, dodat celkový smysl jeho konání a racionálně vymezit celkové směřování historie. Nejen Lyotard, ale také mnozí další francouzští filosofové označovaní jako post-strukturalisté pak kladou důraz na pluralitu diskurzů, jejichž smysl a logika již nejsou zajištěny ideou nějakého nezpochybnitelného základu či vnější pravdy. Dalším společným rysem specifického obratu k jazyku ve francouzském post-strukturalismu je také kritičnost, s níž autoři jako R. Barthes, M. Foucault, G. Deleuze či J. Derrida odhalují mytologické, mocenské či metafyzické předpoklady, které nám nejen umožňují něco říkat a být vyslyšeni, ale které nás rovněž nutí mluvit a myslet jistým institucionálně ukotveným způsobem. Tato redefinice vztahu mezi myšlením a jazykem je pak inspirací, jak rozšířit filosofické zkoumání o analýzu mocenských institucí, o kritiku vládnoucího diskursu a genealogii stávajících společenských norem.
Zájemce o studium si může vytvořit základní představu o uvedených směrech z následujících knih dostupných v českém jazyce:
Výběr z primárních textů:
• E. Husserl, Logická zkoumání, II/1, přel. P. Urban, K. Novotný a H. Janoušek, OIKOYMENH, Praha 2011
• E. Husserl, Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii I, přel. A. Rettová a P. Urban, OIKOYMENH, Praha 2004
• M. Heidegger, Bytí a čas, přel. I. Chvatík, P. Kouba, M. Petříček a J. Němec, OIKOYMENH, Praha 1996
• Jan Patočka, Fenomenologické spisy II, OIKOYMENH, Praha 2009
• J.-P. Sartre, Bytí a nicota, přel. O. Kuba, OIKOYMENH, Praha 2006
• H.-G. Gadamer, Pravda a metoda, přel. D. Mik, Triáda, Praha 2010.
• J. Derrida, Texty k dekonstrukci, přel. M. Petříček, Archa, Bratislava 1993
• M. Foucault, Dějiny šílenství: hledání historických kořenů pojmu duševní choroby, přel. Věra Dvořáková, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1993
Výběr ze sekundární literatury:
• R. Bernet, I. Kern, E. Marbach, Úvod do myšlení Edmunda Husserla, OIKOYMENH, Praha 2004
• J. Čapek, Maurice Merleau-Ponty. Myslet podle vnímání, FILOSOFIA, Praha 2012
• V. Descombes, Stejné a jiné. Čtyřicetpět let francouzské filosofie (1933-1978), OIKOYMENH, Praha 1995
• M. Frank, Co je neostrukturalismus, SOFIS, Praha 2000
• W. Janke, Filosofie existence, MF, Praha 1995
• P. Kouba, Nietzsche. Filosofická interpretace, Český spisovatel, Praha 1995
• I. Blecha, Proměny fenomenologie. Úvod do Husserlovy filosofie, Triton, Praha 2007
• M. Petříček, Úvod do (současné) filosofie, Herrmann & synové, Praha 1997
• H. Dreyfus, P. Rabinow, Michel Foucault. Za hranicemi strukturalismu a hermeneutiky, přel. P. Toman, L. Nová, M. Petříček, Herrmann & synové, Praha 2002.
Výše uvedenými směry se na ÚFARu zabývají především:
Výzkumné projekty a jejich výstupy
Jakub Čapek a Ondřej Švec: Fenomenologie vnímání a ontologie světa u Merleau-Pontyho (GA AV), 2009-2012, web.
- květen 2012: konference "Merleau-Ponty - Jan Patočka: un rendez-vous manqué"
Jakub Čapek: Poznání a jednání v antické a moderní filosofii (GAČR 2006-2008)
- konference listopad 2008: "Die hermeneutische Idee des Erkennens: Sache und Interesse"
Martin Ritter: Myšlení německé romantiky v díle W. Benjamina a jeho dnešní relevance (GA ČR post-doc), 2009-2010
Jakub Čapek: Základní aspekty filosofie Henri Bergsona (GAUK 2000-2002)
- konference 2002: "Bergson et la phénoménologie"