Antická filosofie na ÚFARu

"V jakémsi závažném smyslu je veškerá západní filosofie řeckou filosofií a je nezodpovědné věnovat se filosofickému myšlení a přerušit přitom vztahy, které nás váží k velkým myslitelům minulosti."
Bertrand Russell

Výraz "antická (přesněji stará řecká a římská) filosofie" je historickým označením pro větší počet vzájemně velmi různých myšlenkových proudů. Jedná o bezkonkurenčně nejdelší období dějin filosofie (od prvních presokratiků až do konečného zániku platónské Akademie pokrývá více než tisíciletí), během něhož se rodí a rozvíjejí všechny základní filosofické disciplíny (kosmologie čili filosofie přírody, metafyzika, etika a politická filosofie, logika a částečně též filosofie jazyka, estetika). Antická filosofie proto jak nevyčerpatelným polem samostatného bádání, tak možným východiskem ke studiu kteréhokoli z pozdějších období nebo filosofických proudů.
    Cílem výuky antické filosofie na ÚFaRu je uchopení této historické i tematické pestrosti, a to včetně základního kontrastu mezi platónsko-aristotelským myšlením, které k výkladu světa i postavení a jednání člověka v něm zavádí nelátkové příčiny (ideje či formy, včetně aristotelsky chápané duše), a radikálně "materialistickou" ontologií většiny starších (presokratických) i pozdějších (helénistických a řecko-římských) myslitelů, kteří připisují schopnost působit a měnit stavy věcí pouze látce. Při výkladu dějin antické filosofie je přitom věnována zvláštní pozornost způsobu, jímž jednotliví myslitelé nebo školy promítají, více či méně přímočaře, své odlišné pozice do výsledné etické nauky neboli odpovědi na zásadní otázku antické filosofie: když už jsem se bez vlastního přičinění narodil, co mám a mohu sám se sebou udělat?
    Konkrétní výuka je rozdělena do základního kurzu, jenž nabízí přehled o hlavních postavách a školách celého období, a jednotlivých výběrových kurzů, zaměřených buď na určitého myslitele (například Parmenida, Hérakleita, Démokrita, Platóna, Aristotela, Epikúra či Seneku) nebo některý z hlavních problémů (například otázku příčin, různá chápání ctnosti, pojetí duše, a tak dále).

Výběr z primárních textů:

Zlomky předsokratovských myslitelů, vybral a přel. K. Svoboda, Československá akademie věd, Praha, 1962
Tomáš Vítek, Empedoklés II. Zlomky, přel. T. Vítek, Herrmann a synové, Praha, 2006
Řečtí atomisté, přel. K. Svoboda, Svoboda, Praha, 1980
Platón, Spisy I-V, Oikúmené, Praha, 2003
Aristotelés, Metafyzika, Fyzika, Etika Níkomachova, Politika, v překladech A. Kříže vydává nakl. Petr Rezek, Praha.
Aristotelés, Člověk a příroda, přel. A. Kříž, Svoboda, Praha, 1984
Seneca, Výbor z listů Luciliovi a Další listy Luciliovi, přel. B. Ryba a V. Bahník, Svoboda, Praha 1969 a 1984
Díogenés Laertios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů, přel. A. Kolář, Československá akademie věd, Praha, 1964, (reed. 1998)
Lucretius,  O přírodě, přel. J. Nováková, Svoboda, Praha, 1971
Plútarchos, O delfském E, přel. R. Chlup, Hermann a synové, Praha 1995
Plótínos, Dvě pojednání o kráse, přel. P. Rezek, Petr Rezek, Praha, 1994

Výběr ze sekundární literatury:

G. S. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield, Předsókratovští filosofové, přel. F. Karfík, P. Kolev a T. Vítek, Oikúmené, Praha, 2004
E. Hussey, Presokratici, přel. M. Pokorný, Petr Rezek, Praha, 1997
Z. Kratochvíl, Délský potápěč k Hérakleitově Řeči, Hermann a synové, Praha, 2006 (obsahuje též edici a překlad zlomků)
A. Graeser, Řecká filosofie klasického období, přel. M. Petříček, Oikúmené, Praha, 2001
J. Patočka, Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové, Československá akademie věd, Praha, 1964
R. M. Hare, Jonathan Barnes, Henry Chadwick, Zakladatelé myšlení: Platón, Aristotelés, Augustinus, přel. K. Berka, Svoboda, Praha, 1994
J. M. Rist, Stoická filosofie, přel. K. Thein, Oikúmené, Praha, 1998
A. H. Armstrong, Filosofie pozdní antiky, přel. M. Pokorný, Oikúmené, Praha, 2002
P. Hadot, Plótínos čili prostota pohledu, přel. F. Karfík, Oikúmené, Praha, 1993
R. Chlup, Proklos, Hermann a synové, Praha, 2009
 

Antickou filosofií se na ÚFARu zabývá Karel Thein, Štěpán Špinka, Jakub Jirsa a Robert Roreitner.

Vědecké projekty v oblasti antické filosofie

V oblasti antické filosofie na ÚFARu probíhá výzkum v rámci grantu prof. Karla Theina Řád poznání, řád morálky a řád obce v Platónově filosofii a platónské tradici (GAČR P401/11/0568), do kterého je zapojen Jakub Jinek a Jakub Jirsa. Výzkum je zaměřen na epistemologické a metafyzické předpoklady Platónovy morální a politické filosofie. Přitom nejde jen o vztah mezi různými oblastmi filosofie, nýbrž také o problém přechodu mezi různými řády skutečnosti; pro zkoumání paralelity obou těchto otázek nabízí platonismus nejvhodnější východisko. Vztah různých řádů skutečnosti vyjádřených v pojmu „regionálních ontologií“ je základním a jednotícím tématem celého projektu, jenž bude doplněn zkoumáním vztahu metafyziky a politické filosofie a epistemologických předpokladů etiky v platónských dialozích.

Pod vedením doc. Štěpána Špinky na ÚFARu (a přidružených fakultách) funguje také Univerzitní centrum pro studium antické a středověké myšlenkové tradice. Cílem badatelského centra je studium široce pojaté myšlenkové tradice antiky a středověku, jejíž znalost je podle předkladatelů nepostradatelná pro porozumění a případnou reformu naší přítomnosti. Z takto reflexivně pojatého vztahu k našemu duchovnímu dědictví vyplývá množství úkolů, které volají po celostním uchopení a zároveň po zahrnutí celé řady perspektiv a metod. Cílem projektu bude proto spojit různé tradice a přístupy, které se příliš často chápou jako distinktní: filosofii a theologii, patristiku a scholastiku, středověké a raně novověké myšlení, historická a systematická bádání, myšlenkové doktríny a filologické postupy. Právě a pouze v tomto smyslu chce být badatelský kolektiv interdisciplinární, tj. usilovat o zdravou tematickou a metodickou různorodost při zachování jasné vnitřní ucelenosti. To vyžaduje neomezovat svůj zájem pouze na „myšlení“ v úzkém slova smyslu, nýbrž zahrnout různorodé formy vědění, jakými jsou vedle filosofie a theologie také literatura, literární teorie, historická a srovnávací jazykověda, teorie překladu, biblistika či homiletika.